Bestseller
Facebook Twitter Obálka knihy - Miroslav Žamboch - Živí a Mrtví

Živí a Mrtví

Miroslav Žamboch

Koupit knihu
Koupit knihu na serveru palmknihy.cz Koupit knihu na serveru palmknihy.cz
Koupit knihu na iTunes Koupit knihu na iTunes

Rok vydání: 2011

Cena: 119 Kč


Formáty knihy: ePub | Mobipocket | PDF pro čtečky | PDF

Miroslav Žamboch jak ho ještě neznáte! 16 povídek napříč jeho tvorbou. Většina z nich nebyla doposud nikdy publikována. Povídková sbírka Živí a Mrtví vám představuje esenci autorova stylu, nebojácné hrdiny, slizké nepřátele, krásné ženy a mnoho jako břitva ostrých čepelí! Užijte si tuto povídkovou sbírku; najdete v ní povídky, při kterých vás bude mrazit. Jako bonus jsme pro vás připravili kompletní obsáhlou bibliografii a medailonek autora. A pro všechny fanoušky Miroslava Žambocha ještě jeden speciální dárek - stylový wallpaper pro vaše telefony, čtečky, počítače. Hezkou zábavu!


Monstra

„Pět set! Dohodli jsme se na dvou set padesáti za každého rysodlaka. Mluvili jsme o dvou, to znamená celkem pět set, pane zaklínači!“ hřmotný muž s metrákem poctivě vypěstované nadváhy rovnoměrně rozmístěné kolem pupku zopakoval větu ještě jednou, jako by to byla modlitba.
Podsaditý chlapík se silnou čelistí a bradou připomínající buldoka unaveně zavrtěl hlavou. Byl průměrného vzrůstu, ale jeho sudovitý hrudník, příliš široká ramena a křivé, nadměrně osvalené nohy způsobovaly, že se na první pohled zdál být malý téměř jako trpaslík.
„Ano, půl třetí stovky za kus. Jenomže to jste netušili, že tu starou samici bude chránit celá smečka. Před lety jste ji chytili do pasti, zchromili a hloupě nechali být. Nemohla lovit zvířata, proto šla po lidech. Ty potvory jsou stále chytřejší a drží pohromadě. Bránily ji. Deset kusů podle naší dohody obnáší dva a půl tisíce poctivé nefalšované měny. Nenastavuju krk zadarmo, rychtáři. Jsem profesionál.“
Vrzly dveře a do přeplněného sálu putyky vstoupil další host. Malý, poznamenaný křivicí. Rychlý, bystrý pohled, kterým zhodnotil situaci, však prozradil, že se s nástrahami života dokáže vyrovnat po svém.
„Není to zaklínač, rychtáři! Prachsprostý renegát, který z nás, řádných občanů, tahá peníze! Říká si Frederick a i jeho vlastní lidi, špinaví vědmáci, ho vyloučili ze svého společenství! Čert ví, kvůli čemu!“
Zaklínač se na příchozího ani nepodíval, pouze jeho kočičí zřítelnice se o poznání zúžily.
„Mé jméno vám nevadilo, když jste potřebovali pomoc. Zaplaťte.“
„Není ani pravý zaklínač! Říká se o něm, že je pomalý, a jen štěstí může děkovat, že ty potvory dostal!“ pokračoval v hovoru malý mužík.
Zaklínač – renegát stál otočený k příchozímu zády, jako by se ho nic z toho, co řekl, v nejmenším netýkalo. Věděl, že se ve vzduchu vznáší násilí. Násilí a strach. Levý koutek úst pozdvihl v cynické parodii na úsměv. Zvláště strach znal dokonale ve všech jeho podobách.
„Gadiusi, mlč!“ přikázal rychtář rozhodně, ale současně provedl rukou nenápadný pohyb.
„Nikdo, ani váš patron Geralt za starých časů, nebral lidi na hůl tak jako ty!“ pokračoval spravedlivě rozhořčeným tónem, „a to nejsi ani právoplatným členem cechu!“
Frederick pokrčil rameny, pohyb ještě víc zvýraznil neforemnou svalnatost jeho šíje.
„V dobách starého Geralta bylo všechno jednodušší. Dva a půl tisíce, rychtáři, stačí, aby ses mě zbavil. Jednoduché počty.“
Muži posedávající u okolních stolů v předtuše toho, co mělo přijít, podvědomě sklonili hlavy.
„Tak dobrá,“ kývl obr, ale jeho souhlas nebyl určený zaklínači.
Gadius se vymrštil s dýkou v ruce jako pružina. Úzká trojbřitá čepel kdysi sloužila obrněnému rytíři k dorážení poražených soků. Nebylo třeba žádné zvláštní síly, aby do měkkého nechráněného těla zajela až po jílec. Frederick zareagoval okamžitě. Ukročil, zhoupl se v kolenou a uštědřil útočníkovi zdrcující úder na spodek břicha. Ostří však zcela uniknout nedokázal a vysloužil si hluboký šrám na předloktí. Špinavou podlahu potřísnila hustá, téměř černá krev.
Místo aby se dál věnoval neúspěšnému vrahovi, který v koutě zápasil s vyraženým dechem, bleskově se přitočil k rychtáři, jednou rukou ho chytil za tučný ohryzek a pozvedl, až se sotva dotýkal země.
„Dva a půl tisíce, rychtáři, nebo,“ krátce mrkl na snubní prsten, „se tvá žena dnes stane vdovou. A tři stovky odškodného za zranění, které mi tvůj tupý poskok způsobil.“
Když o pár minut později zaklínač odcházel z putyky, doprovázelo ho jen ticho a nevraživé pohledy přihlížejících.
Venku se příliš nezdržoval. Okamžitě zamířil do stáje a osedlal robustního valacha. Dva meče, stříbrný, pečlivě vypracovaný starobylý sihill a prostý ocelový gladius, zasunul do sedlových pochev, vyhoupl se do sedla a zamířil ven z vesnice.
„Starým Geraltem se budou ohánět, zloději jedni mizerní,“ zabručel místo pozdravu na rozloučenou.
Kameni vrženému odkudsi ze stínu se vyhnul úklonou hlavy.
„Mor na vás.“