Vydáno
Facebook Twitter Obálka knihy - Blanka Svobodová - Na návštěvě u Aboriginců

Na návštěvě u Aboriginců

Blanka Svobodová

Koupit knihu
Koupit knihu na serveru palmknihy.cz Koupit knihu na serveru palmknihy.cz

Rok vydání: 2013

Cena: 139 Kč


Formáty knihy: ePub | Mobipocket | PDF pro čtečky | PDF

Víte, co je to Dreamtime? Viděli jste někdy dávné aboriginské rytiny v kameni? Slyšeli jste některý z prastarých příběhů, ve kterých starší kmene předávají svým vnukům moudrost života v harmonii s přírodou?

Život a kultura Aboriginců, původních obyvatel Austrálie je pro nás něco nesmírně vzdáleného a exotického. O to zajímavější může být nahlédnutí do jejich světa.

Tato kniha vznikla z několika rozhovorů s lidmi s různých kmenů a z množství fotografií, které pořídila sama autorka v době svého pobytu v Austrálii. Ji samotnou kultura původních obyvatel Austrálie fascinuje a ráda by s historií tohoto národa, jejich kul­turou, životním stylem, uměním i různými názory na postavení Aboriginců v současné společnosti seznámila také svoje čtenáře.


Les

Některé aboriginské příběhy o Dreamtime jsou tajné. Jsou předávané z generace na generaci a třetí, „nepovolané“ osoby (a navíc Neaboriginci) se je nemají šanci dozvědět. Lidé se mě často ptají, jak je možné, že v Austrálii často narazíte na tyto příběhy v knížkách jen tak v knihkupectví. Jsou to skutečně ty stejné příběhy, anebo se jedná o nějaký „podvod“? Některé příběhy je možno sdílet a vyprávět všem, případně i zapsat do knížky, jiné nikoliv. Například příběhy, které mají vzdělávací charakter. Ty, které najdeme v knížkách na pultech knihkupectví, jsou většinou povídání pro děti.

Pocházím z australského státu Victoria. Lidé z mého kmene mluvili jazykem Yuin. Dnes ale žijeme s rodinou v Sydney. Vyučil jsem se kuchařem, ale pracuji jako průvodce v národních parcích. Snažím se lidem (hlavně turistům) přiblížit místa, kde Aboriginci žili, povyprávět jim o tradičním způsobu života: o jídle z buše, kterého je hojnost všude kolem nás, jak se loví klokani, nebo jak se dají doslova z „ničeho“ zhotovit různé účelné předměty. Kromě toho dokončuji studium turismu na TAFE univerzitě a sem tam přednáším pro knihovny a další instituce.

Když jsem byl malý, začal mě učit jeden strýc. V podstatě jako dítě kopírujete to, co dělá starší (mezi Aboriginci se jim říká „elders“), a tím se učíte. Strýc býval zpěvákem, spisovatelem a vypravěčem a měl taky svoji taneční skupinu. Vzdělávací systém v aboriginské komunitě není přímý, nýbrž se odehrává v cyklech, kruzích. V normální australské společnosti jsi oficiálně prohlášen za vzdělaného, když v osmnácti uděláš maturitu. Nebo když skončíš studium na univerzitě. U Aboriginců je vzdělávání dlouhý, vlastně celoživotní proces. Já sám už jsem se toho naučil hodně, ale musím pokračovat. Čas od času si mě můj elder zavolá, že opět nadešel správný čas, abychom pokračovali v učení.

Muži se učí zvlášť „men things“, ženy také zvlášť „women things“. Ve výjimečných případech, nemá-li muž přímého mužského potomka, učí svoji dceru. Musí být zachována kontinuita vzdělávání a předávání příběhů z generace na generaci. Aboriginský společenský systém je velice komplexní. Kdy se někdo může stát starším – elder? Je to různé a věková hranice se může v různých aboriginských skupinách lišit. Klidně o deset či dvacet let. Důležitější je, kolik toho člověk ví, jaké nasbíral znalosti a zkušenosti. Zkrátka, je-li moudrý. Někteří elders uměli v minulosti vícero jazyků, které se naučili na svých cestách po australské zemi, jak se potkávali a poznávali s jinými kmeny.

Angličtina není původním jazykem Austrálie, byť je to dnes jazyk národní a používá se jako lingua franca. Tedy řeč, kterou se běžně hovoří, a to včetně původních obyvatel (Aboriginců a lidí z ostrovů Torresovy úžiny). Na aboriginské mapě Austrálie symbolizuje každá barva jeden aboriginský jazyk. A že je ta mapa hodně pestrá! To ale není všechno. V rámci každé barvy (jazyka) mohlo kdysi existovat i deset různých „podjazyků“, dialektů. Každá rodina mohla mluvit svým speciálním jazykem. A taky každý kmen nebo skupina kmenů. V době invaze existovalo 270 aboriginských jazyků, s šesti sty různými dialekty. Dodnes se jich dochovalo a plně se používá v řeči jen velmi málo. A i ten zbytek je ohrožen. Například i Pitjantjatjara, nejvíce používaný aboriginský jazyk, prošel radikálními změnami. Některá slova (jako třeba jména hvězd) se používají stále méně a méně a mladí už je neznají. Na samém počátku stvoření však mluvili všichni jedním stejným jazykem, dokonce i zvířata. Jak to, že pak došlo k takovému „zmatení jazyků“? Protože každý člověk mluvil maličko jinak. Lidem se třeba zdálo, že je nějaké slovo moc dlouhé. A tak si je zkrátili, vypustili konec. Nebo si naopak jen tak přidali jednu slabiku před slovo. Tímto způsobem se jazyk komolil a proměňoval.

Kořeny aboriginského jazyka jsou hodně staré. Občas zjistíte, že se nějaké slovo v jiném aboriginském jazyce vyslovuje hodně podobně jako v tom vašem. Jak se to mohlo stát, že se slovo, které je součástí vaší kultury, přesunulo do jiné a má stále hodně podobný význam? Přál bych si, abych měl více času studovat takové jazykové zajímavosti a nuance, které mě nesmírně fascinují.

Je pravdou, že se všechny jazyky vyvíjejí: nová slova vznikají a některá se ztrácejí. Ale vývoj u některých aboriginských jazyků je moc rychlý a hlavně, vliv angličtiny tak silný, že jejich integrita je v ohrožení.

Spousta slov byla zkomolena při prvním kontaktu mezi Aboriginci a bílými přistěhovalci. Před příchodem Evropanů v roce 1788 nebyl aboriginský jazyk nikdy zapsán slovy. Pokud nepočítáme symboly na hůlkách, kresby na stromové kůře nebo v písku. Aboriginské jazyky se šířily ústní formou, jak lidé putovali, potkávali se a obchodovali s jinými aboriginskými kmeny. S psanou podobu tak, jak ji známe dnes, začali první misionáři a lingvisté. Někdy se takto zapsaná slova v angličtině hodně podobají slovu vyslovenému v aboriginském jazyce. Aboriginci mluvili hodně hlasitě. Během lovu se ale dorozumívali pouze gesty rukou, aby nevyplašili svou kořist. Při některých obřadech se nemluvilo vůbec. V některých částech Austrálie se dnes používá nově vyvinutý jazyk – kreolština. To se tak dvě různě mluvící aboriginské skupiny potkaly a snažily se spolu domluvit „rukama nohama“, jakousi lámanou řečí, která se jedním slovem označovala jako „pidgin“. Je to zjednodušená forma jazyka, s omezenou slovní zásobou a jednoduchou gramatikou. A není to ničí původní jazyk. A pak, když se děti ve školách začaly učit pidgin coby svůj první jazyk, velice rychle se množství slov rozšířilo a touto cestou vznikla kreolština.

Archeologové odhadují, že region Sydney byl obydlen domorodým obyvatelstvem už před čtyřiceti tisíci lety, během doby ledové. Sydneyský region byl domovem těchto lingvistických klanů: Dharug, Dharawal a Kuringgai. Tenkrát se nacházely břehy o nějakých sto metrů nadmořské výšky níže, než je tomu dnes. A celkově od té doby ubylo pobřeží o padesát metrů na šířce. Na konci doby ledové (v období před sedmi až čtyřmi tisíci lety) stouplo moře až na svoji dnešní úroveň, zalilo údolí a vznikly přístavy. Tím ale zanikl i jakýkoli život Aboriginců, který předtím při pobřeží existoval. Lidé se uměli přizpůsobit měnícímu se životnímu prostředí a po nespočet generací využívali přírodních zdrojů, které byly dostupné na pobřeží, v moři, ale také v močálech, mangrovníkových porostech, lesích, kolem řek, anebo v zelené krajině kolem hor na západě regionu, které jsou dnes známé pod názvem Modré hory (Blue Mountains). Aboriginci využívali jeskyně nebo skalní převisy jako svoje útočiště, střechu nad hlavou. Ploché pískovcové terasy se výborně hodily místo plátna. Někdejší umělci se vyjadřovali rytinami do kamene, otisky rukou, kresbami s použitím okru či výtvory nakreslenými uhlím. Poblíž těchto míst s kresbami objevili archeologové pozůstatky někdejších smetišť a „kuchyní“ (stopy od drcení zrní a přípravy jídla) a dále třeba rýhy, jak lidé vyráběli nějaké nářadí.

Když přišli první kolonizátoři do Austrálie, mysleli si, že Aboriginci nemají žádné umění kromě dekorací na předmětech každodenní potřeby a že se pomalovávali při rituálech. A proto se domnívali, že malby, které našli na stěnách skal a jeskyní, byly dílem mimozemšťanů.