Bestseller
Facebook Twitter Obálka knihy - František Kotleta - Mega hustej nářez

Mega hustej nářez

Bratrsvo krve 3

František Kotleta

Koupit knihu
Koupit knihu na serveru palmknihy.cz Koupit knihu na serveru palmknihy.cz

Rok vydání: 2013

Cena: 179 Kč


Formáty knihy: ePub | Mobipocket | PDF pro čtečky | PDF

S partyzánštinou je konec. Je na čase rozpoutat válku. Absolutní válku lidí proti mimozemským okupantům. Jestli má být planeta Země svobodná, je třeba obětovat všechno, včetně vlastních životů - a to platí nejen pro lidi, ale i pro upíry. Jan Bezzemek, Gerhard, Petra, Lucie i Diana a jeho partička upířích transvestitů a dalších jejich spojenců stojí na prahu poslední bitvy se žlutými parchanty z vesmíru a vědí, že není cesty zpět. Čeká je buď smrt, nebo svoboda. „Tak jo, sežeňte mi granáty a nějaký hulení. Tohle bude epický," říká JUDr. Tomáš Uhřík. Upíři proti mimozemšťanům potřetí a naposled. Na konci knihy zůstanou jenom jedni a cesta k tomu stojí za to.


Stodolní ulice byla nezvykle tichá. Transparent hlásající všem, kteří se tu objevili poprvé, že tohle je Stodolní (Více informací na Stodolni.cz), plápolal ve větru a hejno vrabců v rohu vyzobávalo z chodníku kousky hamburgeru, který jim na památku vyzvrátil nějaký opilec. Většinu ulice už ale stihli metaři uklidit, posbírat odpadky a vystříkat vodou místa nejhůře zasažená obsahem alkoholem podrážděných žaludků. Bylo vidět, že majitelé své hospody opouštěli ve spěchu. Stačili jen zamknout. Ti rychlejší s sebou vzali alespoň tržbu a schovali to nejcennější, co v barech bylo, na nejvíce bezpečné místo v celém podniku. Jen z dálky se ozývalo cinkání tramvají a odněkud směrem na Porubu výskání malých cikáňat.

Fred Channon seděl na židličce, kterou si vytáhl z baru jménem Sherlock. S odemykáním se neobtěžoval. Podle všeho prostě rozbil největší okno a vytáhl si židličku ven. V parodii na inspektora Colomba svíral v ruce kouřící hnědý doutník a kochal se tím, jak se k němu pomalu blížím. V druhé ruce držel hodně nebezpečně vypadající automat. Kartani stáli za ním. Dvacet vedle sebe namačkaných robokopů mě sledovalo svými pažemi narvanými granáty a střelivem. Já u sebe žádnou zbraň neměl. Došoural jsem se k Fredovi. Jeho jediné zdravé oko bylo typickou ukázkou slova ambivalentní. Viděl jsem v něm vztek, nenávist, zadostiučinění i chuť mi utrhnout hlavu a zahrát si s ní fotbal.

„Pěkný nový oko, Frede,“ řekl jsem česky.
Fred si dal doutník do pusy, mocně potáhl, namířil mi automatem doprostřed hrudi a plnou dávkou mě smetl k zemi.
Vůbec jsem nevnímal jednotlivé zásahy. Měl jsem pocit, že do mě vletěly všechny naráz, jako by mě někdo praštil beranidlem. Nedávno očištěný asfalt se zalil krví.

„Konečně jsi můj. Zabiju tě, ty děvko, zabiju tě pomalu a krutě.
Budu tě zabíjet rok. Každý den ti odřežu jednu malou část tvýho zasranýho těla a až z tebe zůstane jenom hlava bez očí, tak tvůj mozek předhodím vranám.“
Ten chlap měl v sobě vážně kus básníka…