Bestseller
Facebook Twitter Obálka knihy - František Kotleta - Hustej nářez

Hustej nářez

Bratrstvo Krve + BONUS

František Kotleta

Koupit knihu
Koupit knihu na serveru palmknihy.cz Koupit knihu na serveru palmknihy.cz
Koupit knihu na iTunes Koupit knihu na iTunes

Rok vydání: 2010

Cena: 159 Kč


Formáty knihy: ePub | Mobipocket | PDF pro čtečky | PDF

Exkluzivní elektronická verze knihy, která je momentálně na knižním trhu beznadějně vyprodána! Součástí této elektronické verze je nikdy nezveřejněný ALTERNATIVNÍ KONEC, rozhovory s autorem a další zajímavé informace!

Dávné legendy, které o nich kolovaly v různých civilizacích, nelhaly. Možná, že kdysi byli lidmi, ale změnili se. Říkají si Bratrstvo krve. Vyvolení, kteří se živí lidskou krví. Desítky klanů spolu po tisíciletí bojovaly o moc a vládu nad lidmi, jejich územím a říšemi. Dlouho se považovali za nejmocnější bytosti na světě. Jenže svět, který znali, byl jen malou součástí vesmíru. Z jeho nekonečných dálek se vynořili Kartani, kteří se rozhodli ovládnout planetu Zemi a její obyvatele zotročit. Jenže svět, který se chystali ovládnout, už své vládce měl. A ti se, narozdíl od lidí, tak lehce podrobit nenechali...

Tato kniha vyšla ve spolupráci s vydavatelstvím Poutník
a společností headmade, s.r.o.


Bratrstvo Krve - Hustej nářez

„Chytni mi radši živýho policajta,” poprosil jsem ji. Pořád se mi motala hlava a cítil jsem se slabě. Místa, kudy mi do těla pronikly střepiny a kulky, strašlivě pálila a bolelo mě břicho.

„Bitte, Herr Bezzemek,” ozval se za mnou Gerhardův hlas. Taky schytal pár zásahů. Měl roztrhané oblečení po celém těle a jedno oko mu vystřelila něčí kulka. Bude trvat nejmíň den, než se mu obnoví, a nejmíň dva, než na něj zase uvidí.

„Danke, Herr General,” usmál jsem se radostně jak Britney Spears, když dostala svou první Grammy za nazpívání kartanské hymny v angličtině. V každé ruce totiž svíral jednoho živého policajta. Kvičeli jako ta nešťastná prasata, mezi nimiž umíral realitní podvodník Vaněk, a cukali sebou. Z chlupatých paží nejstaršího žijícího člena germánského upířího klanu ale neměli šanci uniknout.

Vzal jsem si od něj prvního a zakousl se mu do krku. Chlemtal jsem z něj krev jako kojenec mateřské mléko po dvou dnech hladovění. Za minutu už v něm nezbyla ani kapka.

„Ne, prosím, ne. Mám dvě děti, nemocnou ženu, umřou beze mě hlady,” žadonil druhý policajt. Už si stačil strachy nadělat do kalhot.

„A copak je tvojí ženě?” zeptal jsem se.

„Má rakovinu. Rakovinu plic. Umírá a o moje děti se nikdo nepostará.”

„To je ale smutný příběh, že, Herr General,” obrátil jsem se na Gerharda. Generál jsem mu řekl, abych ho potěšil. Je to sice odvěký nepřítel, ale dnes mi zřejmě zachránil život. Ne, že by mi ho nedlužil. Ve svém životě už párkrát generálem byl. Naposledy na ruské frontě, když hnal jednotky SS do útoku proti Rusům.

„Ja, Herr Bezzemek, moc smutný příběh,” přitakal.

„Tak víš co? Já ti slibuji, že až tě zabiju, tak si podle tvý občanky, kterou máš určitě v kapse, zjistím, kde bydlíš, a zabiju i tvoje děcka a manželku, aby se netrápili, jo?”

Policajt jenom vytřeštil oči, ale raději už mlčel. Nechtěl jsem víc protahovat jeho agónii, koneckonců jsme přece ti dobří, ti, kteří po celou historii chrání lidstvo před sebou samým a teď i před mimozemskou invazí. Kdyby ten hajzlík nekolaboroval s kartany, určitě bych si na svačinu vybral někoho jiného.

Zahodil jsem vysátého a posraného policajta. Už mi bylo mnohem, mnohem lépe.

„Měli bychom zmizet, než se začnou zajímat o to, copak asi dělá jejich přepadové komando,” navrhla Veronika.

„Dobrý nápad,” přitakal jsem a vyrazil do lesa, kde jsme zaparkovali našeho Hummera.