Facebook Twitter Jarka Sedláčková

Jarka Sedláčková






Boože, co mám o sobě asi tak napsat? Není nic horšího, než psát o sobě. Tedy veselé historky jsou jinej příběh, ale „medailonek“? No dobrá, tak lidé, čtěte:

Pocházím ze severních Čech. Z kraje a z doby, kdy byl výron oxidu siřičitého anebo čpavku z okolních chemiček naprosto běžnou součástí života, a nikdo se nad ním nepozastavoval. Nevím, nakolik to poznamenalo můj růst (měřím pěkných 167cm) a zrání (děkuju za optání, myslím, že vrcholu jsem ještě nedosáhla), každopádně jsem taková, jaká jsem. Mým současným domovem je Praha, ale kdo ví, kde budu žít za půl roku nebo za rok, viď? Došla jsem k tomu, že mnohé věci, lidi a názory, které jsem považovala za důležité a jejich postavení ve svém životě za trvalé, jsou naopak relativní.

Stejně jako byly a jsou relativní takzvané pracovní pozice, kterými jsem prošla. Začala jsem jako dělnice u pásu v žatecké továrně Fruta, pokračovala jako topička v žateckém muzeu či poštovní doručovatelka nebo asistentka při plácání sekané ve výrobně lahůdek. Dokráčela jsem k pozicím scénáristky, dramaturgyně a moderátorky, vystoupala na pozice vedoucí oddělení, šéfredaktorky i kreativní ředitelky. Spadla na zadek jako uklízečka a loupačka cibule v restauraci kamaráda Radka (a díky za to, jinak bych hlodala kosti z popelnic někde v krabici od vysavače), užila si dosyta hledání významu postu viceprezidentky firmy. Na volné noze se coby režisérka a scénáristka naučila další věci (i to, že když vám někdo nezaplatí za práci, považuje to za normální a diví se, že vám to vadí)… a momentálně zakotvila ve veřejnoprávní televizi, kde jsem se zavázala do roka vybudovat perfektně fungující oddělení self promotion.

Ale pracovní pozice nejsou důležité. Mnohem důležitější mi připadá to, čím žiju: Celý život mě provázejí čtyři velké lásky, a to knihy, filmy, muzika a jídlo. Takže když ze sebe doma sundám pracovní masku, čtu, civím na filmy, anebo skáču po bytě v rytmu muziky, kterou miluju. Ráda čichám ke stránkám starých i nových knížek, nevadí mi číst v notebooku pdfka a chystám se na čtečku. Nemám vyhraněný žánr – čtu to, co mě baví, rozesmívá, rozpláče, přivede k zamyšlení, k cestě hledat dál nové informace, zážitky, názory… Totéž filmy: od starých k nejnovějším, od klasiky přes komiksové adaptace, od dramat přes sci-fi až ke komedii. A hudba? Naprosto stejné! Vyrostla jsem na undergroundu (byla jsem dokonce bubenicí v jedné androšské kapele), poslouchala a poslouchám punk, ethno, world music, trip hop, hardcore, metalcore, dubstep… A samozřejmě dobrý rock. Valivý zvuk, brutální bicí a řezavé kytary… Byt se rozduní a já skáču na gauči a je to čistá radost! I proto spolupracuji s jedním vynikajícím rockovým skladatelem a zpěvákem (Miro Šmajda) a přináší mi to taky moc radosti. A jídlo? Hehé! Až budete číst tuhle kuchařku, bude vám to jasné. Jídlo je moje velká láska, vždycky byla a bude. Jím ráda a jednu dobu na mně bylo dost vidět, že tomu tak je. Moje chutě se proměňují s časem, takže v současné době už jím úplně jiné věci, a pokud se vám bude líbit tahle kuchařka, napíšu další a to bude teprve něco! A tohle je asi poslední věc: Žiju svým životem. Baví mě to moc. Těším se z toho, co je teď a tady, neřeším, co bude zítra a je mi fajn. Přeju, ať je vám taky tak.